Merkur - planeta roklí

Merkur - planeta roklí
Merkur - planeta roklí
Anonim

O Merkuru, podmínkách existujících na této planetě a jejích tajemstvích, zejména o dlouhých hlubokých roklinách Merkur je planeta nejblíže ke Slunci, známá lidstvu od starověku. Skutečnost, že se jedná o nejmenší z planet otáčejících se kolem naší hvězdy, byla prokázána již ve středověku. Hrubá pozorování provedená na počátku devatenáctého století sloužila jako základ pro mylnou teorii, že Merkur neustále čelí stejné straně jako Země. Později někteří astronomové věřili, že na Merkuru jsou ledové čepičky. I tento předpoklad se ukázal jako mylný. Důvodem je, že naše hvězda zahřívá svou nejbližší planetu na 1400 stupňů Celsia na svém rovníku a proud žhavicího plazmatu - sluneční vítr - bombarduje jeho povrch silou hurikánu.

Vědecké spory vyvstaly kolem otázek o tom, zda má Merkur svou vlastní atmosféru, a také o jeho denních cyklech. V současné době byla prokázána přítomnost velmi vzácné atmosféry, jejíž tloušťka je zanedbatelná.

Automatická sonda „Mariner-10“pomohla zjistit pravdu.

Automatická sonda Mariner-10
Automatická sonda Mariner-10

Natáčení trvalo asi 40 hodin. V důsledku toho byly přeneseny fotografie přibližně 40% povrchu Merkuru. Před očima vědců se objevil černý horký povrch, posetý krátery před nárazy meteoritů. Průměr dráhy pádu jednoho z nebeských těles dosáhl několika desítek kilometrů. Nečekaným objevem byl objev roklin hlubokých až čtyři tisíce metrů, které se táhnou stovky a tisíce kilometrů. Merkur je doslova posetý sítí bezedných soutěsek. Podobný obraz není pozorován v jiných nebeských tělesech sluneční soustavy.

obraz
obraz

Atmosférická vrstva Merkuru je na rozdíl od plynových obalů jiných planet a je tvořena hlavně párou draslíku a sodíku. Je v něm přítomno také helium, nesené slunečním větrem. Tento inertní plyn se ale rychle vypařuje do meziplanetárního prostoru. Merkur má vlastní magnetické pole generované jádrem z tekutého kovu, ze 70% složeného ze železa. Byly předloženy teorie, že na planetě jsou jezera tekutého kovu. Mariner-10 je však nenašel. Ani tam nebyly žádné známky života.

Mnoho tajemství Merkuru je stále zahaleno rouškou tajemství. Zejména nejsou jasné důvody vzniku hlubokých roklí na jeho povrchu. Teplota povrchu planety nebyla spolehlivě stanovena.

Po určité době se ke Slunci přiblíží skupina komet, které upravují dráhu Merkuru. Planeta prochází jejich ocasy a na její povrch dopadají úlomky meteoritu, které tvoří mnoho kráterů. Největší vliv na osud Merkuru má však slunce. Před osudem pohlcení horkými žhavými vrstvami denního světla zachrání planetu, která je k ní nejbližší, vysoká frekvence otáčení kolem hvězdy. Rok Merkuru se rovná 176 pozemským dnům.

Astronomové se domnívají, že v průběhu času se oběžná dráha Merkuru změní z eliptické na spirálu a planeta bude absorbována Sluncem.